Tradiční zápas pod širým nebem letos připadl na úterý 11.2. a letos byl pojat jako souboj dvou firemních hokejových týmů Resideo a Honeywell. Ačkoli se den před samotnou událostí proháněl republikou uragán, úterní večer nabídl pro venkovní hraní ideální počasí.

Poněvadž kluziště Vodová nedisponuje plexisklem a během prvních minut rozbruslení se značné množství puků ztratilo kdesi ve tmě za mantinelem, rozhodčí operativně rozbruslení zkrátil, aby bylo s čím hrát. Následovala symbolická minuta ticha za zesnulé spoluhráče, kteří s námi ještě nedávno bruslili na jednom ledě. Měsíc svítil, vítr foukal, kolem ticho. A pak už se hrálo.

Již od prvních minut bylo zřejmé, že omluvenek na straně Honeywellu bylo letos až příliš a tým Residea v červených dresech začal po počátečním oťukávání diktovat tempo hry. Převahu si červení udrželi po celý průběh zápasu a skóre utešeně narůstalo. Hráči Residea se pod vlivem několikabrankového vedení občas pokoušeli o odvážné kombinace odkoukané z televize a čas od času jim byla odměnou opravdu hezká akce. Ano, tempo utkání nebylo nijak závratné, ale atmosféra byla výborná. Dokonce ani těch puků se během hry moc neztratilo. Zápas tedy skončil jasným vítězstvím Residea 10:2 a přikročilo se k exhibiční soutěži v samostatných nájezdech. V těch byli šťastnější hráči Honeywellu, což alespoň částečně vyhladilo vrásky na jejich přece jen smutnějších čelech.

Jelikož se nikdo nezranil, je nutné akci hodnotit jako úspěšnou. Nepřitomnost sprch sice způsobila, že hráči odcházeli z areálu buď v hokejové výstroji nebo takzvaně „na smraďocha“ (převlečený, ovšem neosprchovaný hráč), ale to k zápasům Winter classic patří. Stejně jako fakt, že v těchto zápasech ani tak nejde o výsledek jako spíš o možnost zažít s kamarády něco zajímavého a připomenout si kamarády, kteří už tu s námi bohužel nejsou.